Tak to bývá často první postesknutí našich pacientů. A pak začnou vyjmenovávat: „Bolí mě záda, krční i bederní páteř, taky když sedím, mě píchá pod lopatkou, a když déle jdu, tak mě bolí kolena nebo kyčel. Našli mi výhřez v bederní páteři a výrůstky na krční. Jak to, že mě toho bolí tolik? A znamená to tedy, že budu mít tyto potíže do konce života? Vždyť mi je ale 45 let, to přece není zas tolik.….

Tyto potíže jsou velice časté. Ovšem málokdo se vyléčí. Přitom to nemusí být zas tak těžké. Jen je potřeba rozumět tomu, k jaké nerovnováze v těle došlo a začít ji napravovat. To ale nejde, pokud se problémy řeší jednak izolovaně od sebe a také pokud se pouze potlačují nepříznivé symptomy.

Z pohledu fyzioterapeuta

Pohybový aparát je jeden celek

Pohybové potíže začnou často na jednom místě a postupně se přidávají další. Potíže mohou být velice vzdálené od sebe, a přesto spolu přímo souvisí. Třeba klasický vztah je vztah mezi hrudní páteří a kolenem. Hrudní páteř je příliš vyhrbená, nenapřimitelná či špatně rotuje a to má při každém kroku dopad na práci dolních končetin, kde se to projeví v nejslabším článku a tím je koleno. Pokud tedy budeme léčit pouze koleno, nikdy se dlouhodobého řešení nedočkáme. Je potřeba pracovat na postavení a hybnosti hrudní páteře a pak obnovit správnou pohybovou koordinaci při chůzi a potíže mizí na obou stranách. Pokud se totiž problém na jednom místě neřeší, je kompenzován jinde, kde také postupně vzniká bolest. Proto je potřeba bolest neopomíjet, ale naopak ji brát jako významného pomocníka, který nám říká, jak se svým tělem nakládáme. Velké změny umí v našem pohybovém systému udělat i úrazy nebo operace. Velice často se setkáváme s aktivními jizvami třeba po operaci slepého střeva nebo Císařském řezu. Tyto jizvy byť povrchově vypadají dobře, tak v hloubce jsou velmi stažené a tkáň je v jejich místě jakoby slepená. To zase vytváří v těle nerovnováhu, která se musí jinde kompenzovat, tedy dojde k poruše jinde na těle. Třeba v případě aktivní jizvy po „slepáku“ to může být koleno nebo rameno. V terapii je pak nutné nevěnovat se jen místu bolesti, ale hlavně vypátrat její příčinu, a to lze pouze, pokud dobře známe historii pacienta.

Jak vznikají degenerativní změny?

Uvedu rovnou příklad, a to na problému velmi častém, a tím je výhřez ploténky. K výhřezu ploténky dojde nejčastěji opakovaným mírným přetěžováním, respektive jejím nerovnoměrným zatěžováním. Na ploténku jsou tedy vyvíjeny nerovnoměrné tlaky. Může to být vynucenou polohou při práci, nevhodnou aktivitou, nebo, a to je nejčastější, je to dáno opět naší neideální koordinací.  Všichni máme určitou asymetrii, kterou většinou nepociťujeme, protože si ji neseme už od malička, nebo se vyvíjí velmi pozvolna. Například se naše páteř hůře otáčí na jednu stranu. Chybějící pohyb musí nahradit úklonem. Pak při chůzi páteř nerotuje, ale uklání se, což ale vede k přetížení tkání. Tyto drobné síly, které proto, že jsou neustálé, ploténku poškozují. A pak už stačí poslední kapka ve formě třeba dávání nákupu do auta, a potíže se projeví. Velká část bolesti je ale tzv. funkční, tedy je dána poruchou funkce ne struktury. Přetížené svaly a úpony bolí, bolí i klouby, které nejsou rovnoměrně zatížené. Proto je i u nevratných změn velká možnost, jak potíže zcela odstranit, a to když se potíže řeší komplexně a od příčiny. Po takové terapii poměrně brzy přichází úleva. Cílem fyzioterapie je obnovit ztracenou rovnováhu a hlavně naučit pacienta, aby tuto rovnováhu dokázal sám udržet.

Mgr. Dagmar Lisá

Z pohledu celostní lékařky

Pohybové ústrojí je významně ovlivněno psychickým stavem

Pokud nahlédneme na lidské tělo ještě šířeji, docházíme k tomu, že nejen různé části pohybového systému jsou propojené a vzájemně se ovlivňují, ale propojení je přítomno i s dalšími orgánovými systémy, složením vnitřního prostředí těla i celkově psychikou člověka. Postoj těla může zrcadlit naše postoje duševní – např. „hrbit se před někým“ může tělo doslovně demonstrovat postavením páteře a vytvářet tak nespočet dysbalancí pohybového systému.

Bolesti zad často souvisí s chronickým stresem

U většiny pacientů s dlouhodobými bolestmi pohybového aparátu nalezneme potlačenou reakci na stres. Jednak je to strachem z nevhodného chování – obava z toho, že by mohli podniknout agresivní  protiútok proti vyvolávající příčině, za druhé pak potlačení útěkové reakce, s čím je spojené také potlačení úzkosti. Často jde dokonce o oba tyto jevy současně a tím jsou do svalů posílány protichůdné impulzy, které v souhrnu zvýší svalovou strnulost. Člověk pracující pod autoritativním šéfem si nemůže dovolit bez ztráty zaměstnání svého šéfa fyzicky napadnout, ani okamžitě utéct ze zaměstnání. Tento konflikt pak prožívá na úrovni těla – bolestí zad nebo kloubů. Ke konkrétním konfliktům tohoto typu se v dnešní době přidávají další stresory, neboť doba přeje mladým, vzpřímeným, úspěšným, vždy potentním. Zvláště u mužů souvisí bolesti zad také se ztrátou autority v rodině, se subjektivně nedostatečným finančním ohodnocením, selháním v intimně-sexuální oblasti.

Chronický stres mění vnitřní prostředí

I kdybychom odhlédli od jistého symbolického významu bolestí pohybového aparátu, se kterým pracuje psychosomatika, lze se při působení chronického stresu dopátrat laboratorně měřitelných změn vnitřního prostředí. Mění se hladiny hormonů v krvi, imunitní systém začíná reagovat neadekvátně. Chemické změny, které v těle stres vyvolává, vedou dlouhodobě k pro-zánětlivému nastavení organismu, což se významně projevuje také v oblasti pohybového aparátu. Dochází v lepším případě k různým vazivovým či svalovým zatuhnutím, v tom horším se rozvíjí systémový zánět, který se již neomezuje pouze na postižené místo, ale začne svou „zákopovou válku“ v celém těle. Je to proces velmi vyčerpávající a proto se mnohdy stává, že vlastní imunitní systém přestane rozlišovat mezi vlastním a cizorodým a zaútočí zevnitř na buňky vlastního těla. Vznikají autoimunitní onemocnění s chronickým poškozením orgánových systémů. Souběžně dochází k zánětlivému ničení i reparaci tkání, což je samozřejmě neefektivní. Příznaky chronického zánětu mohou být dosti nespecifické, potíže se začnou objevovat v různých orgánových systémech. Např. bolesti kloubů spojené s poruchami trávení, exémy, dlouhodobou únavou, poruchami spánku.

Celostní přístup k řešení bolestí pohybového aparátu

Celostní přístup k řešení bolestí pohybového aparátu je pozvolný, zaměřuje se nejprve na celkové zklidnění, uvolnění jak fyzických, tak psychických napětí vhodným cvičením, nácvikem relaxačních technik, doporučením změn jídelníčku v souvislosti s mírněním pro-zánětlivého nastavení vnitřního prostředí těla až k psychoterapii, při které se pracuje se souvislostmi mezi bolestí a vzorci chování ve vztazích ať už k druhým nebo sám k sobě.

MUDr. Tereza Hodycová