Za každým jedinečným projektem stojí silná motivace a inspirace z osobního života. Kamila Havelková, herečka, moderátorka a autorka projektu Čas na pohádku, je důkazem, že i při mnoha profesních rolích lze zůstat věrná té nejdůležitější – roli maminky. Její nejnovější dílo, kniha Do pohádky se zvířátky, spojuje lásku k přírodě, dětskou fantazii a touhu předávat důležité hodnoty další generaci. Jak se Kamile daří propojovat všechny své aktivity, co ji inspiruje a proč věří, že pohádky mají v dětském světě nenahraditelné místo?

Jste neuvěřitelně aktivní žena. Jak se Vám daří skloubit profesní život s rolí maminky?

Děkuji za kompliment! Upřímně, někdy mám pocit, že žongluji mezi dětmi, prací a domácností, a přitom doufám, že mi něco nespadne na hlavu. Naštěstí mám práci, která mě baví, takže to není jen o povinnostech, ale i o radosti. Navíc nepracuji každý den, což mi dává prostor věnovat se dětem, sobě a – když se opravdu poštěstí – i manželovi.

Bylo mateřství hlavním důvodem, proč jste se začala věnovat pohádkám, nebo jste měla tento nápad v hlavě už před narozením svých dcer?

Pohádky ke mně přišly až ve chvíli, kdy dcerám bylo 9 a 5 let. Nejspíš si řekly: „Konečně má dost energie, pojďme jí to zkomplikovat!“ Hledala jsem smysluplnou seberealizaci a přitom mě trochu štvalo, na co holky koukají. Tak jsem si řekla, že to vezmu do vlastních rukou a zkusím vytvořit něco, co má smysl – tedy projekt na podporu čtení a ochrany přírody.

Máte Vy sama nějaké oblíbené pohádky nebo příběhy, které Vás jako dítě ovlivnily?

Moje maminka mi před spaním vyprávěla smyšlené příběhy – což bylo skvělé, dokud se nezapletla do vlastních dějových linií. Babička mi zpívala a já si dodnes pamatuji ten pocit bezpečí před usnutím. A ano, vždycky jsem byla „to dítě“, co chtělo ještě jednu pohádku navíc.

Co Vás při práci nejvíce naplňuje? Je to samotná tvorba, reakce dětí, nebo něco jiného?

Nejvíc mě baví, že se díky své práci potkávám s lidmi, kteří skutečně pomáhají – od ošetřovatelů zraněných zvířat po ochránce slonů a luskounů v Africe. Pak je tu samozřejmě ten kreativní proces, kdy něco tvoříte, a na závěr přichází ta nejlepší odměna: děti, které na čteních úplně ožijí a zažívají příběhy, jako by se jim odehrávaly přímo před očima. Dětské publikum je zkrátka to nejupřímnější – a taky se vám nebojí říct, když je něco nebaví.

Váš projekt Čas na pohádku má silný edukativní potenciál a zaměřuje se i na ochranu přírody. Proč jste si vybrala právě toto téma?

Upřímně? Skoro bych řekla, že si to téma vybralo mě.

Kniha Do pohádky se zvířátky je dalším rozšířením projektu. V čem se liší od ostatních příběhů, které představujete v rámci Času na pohádku?

Tady se mi splnil sen. Tištěná kniha je totiž něco, co voní, šustí a spojuje. Chtěla jsem podpořit u dětí čtení a umožnit rodinám, aby se při něm přitulily a strávily spolu krásné chvíle. A ano, přiznávám, tajně doufám, že knihu nebudou číst jen děti, ale i rodiče, kteří si díky ní odpočinou od mobilů.

Pohádky z této knihy jsou založené na skutečných příbězích ze života zvířat. Jak moc je podle Vás důležité propojit dětskou fantazii s realitou?

Podle mě je propojení fantazie a reality naprosto zásadní. Děti tak získají nejen radost ze čtení, ale i pochopení, že svět je plný živých bytostí, které si zaslouží naši pozornost a péči. A kdo ví, třeba díky tomu vyroste nová generace, která se bude o přírodu starat líp než my. Přála bych si, aby se k dětem doneslo to hlavní poselství knihy, že pomáhat může skutečně každý, ať jsme malí nebo velcí a že je dobré nebýt lhostejní k tomu, co se děje v našem okolí.

Co byste vzkázala rodičům, kteří hledají způsoby, jak se svými dětmi trávit smysluplný čas?

Nebojte se usnout u večerního čtení dřív než vaše děti – to k rodičovství patří! Ale když si vytvoříte pravidelný rituál, pohladí to na duši nejen vaše ratolesti, ale i vás.

Máte za sebou mnoho profesních úspěchů. Jaká je Vaše největší ambice do budoucna – ať už v rámci pohádek, nebo mimo ně?

Chtěla bych svým dětem předat to nejlepší ze sebe – což občas znamená, že musím nejdřív zjistit, co to vlastně je. Pracuji na sobě, obklopuji se inspirativními lidmi a doufám, že budu zářit nejen pro ně, ale i pro okolí.

Vánoce jsou za dveřmi, jak je letos strávíte? Máte nějakou zvláštní rodinnou tradici?

Letos budou Vánoce trochu netradiční – vyrážíme s celou rodinou, včetně babiček a švagra, do zahraničí. Tradice ale nevynecháme: skořápkové lodičky, krájení jablíčka a bramborový salát budou. Jen kapra nahradíme asi něčím lokálním. A koledy taky nevynecháme, tak snad nebudou sousedi litovat…

Vaše práce i rodina jistě vyžadují spoustu energie. Jak o sebe pečujete, aby bylo všechno v rovnováze? 

Snažím se mít pozitivní nastavení mysli a pravidelně se hýbat – hlavně proto, že jsem vyrůstala jako dcera učitelky tělocviku, sport je tedy neodmyslitelnou součástí našeho rodinného života. Taky si každý večer řeknu, za co jsem vděčná, třeba že dnes děti nesnědly všechnu čokoládu z adventního kalendáře nebo že jsem nesnědla všechnu čokoládu já dětem. Kvalitní, 90% samozřejmě…

Přeji všem klidné svátky a nezapomeňte si udělat Čas na pohádku.

Do pohádky se zvířátky

Kamila Havelková a kolektiv

183 Kč

Zakoupíte v nakladatelství GRADA