Místo konání: Galerie Mánes, Praha
Vernisáž: 20. října 2026 od 18:00
Trvání výstavy: 20. října – 12. listopadu 2026
Kurátorka: Anna Kodl, Ph.D.
Výstava je prodejní.
Pohled hledá bod, kterého by se mohl zachytit. Nachází další linii, další vrstvu, další cestu. Oko stále znovu začíná a putuje dál. Obrazy Maxima Havlíčka otevírají prostor bez pevného středu, který se s každým pohledem proměňuje.
Co se z dálky jeví jako hutný celek, se zblízka otevírá do nesčetných vrstev. Linie kladené na linii vytvářejí bezbřehou tkáň. Kdysi byly písmem; postupně se proměnily v osobní jazyk, v němž se setkává malířovo vnímání, tělesný pohyb a okolní svět. Každé gesto nese stopu konkrétního místa a času. Obraz tak uchovává neopakovatelný otisk okamžiku, v němž vznikl.
Tento způsob malby Havlíček označuje jako Open Field Painting — malbu otevřeného pole. Navazuje na otázky, které otevřela abstraktní malba 20. století: Clement Greenberg popsal all-over kompozici jako strukturu bez středu, Barnett Newman zkoumal barvu jako přítomnost samu o sobě. Havlíčkovo pole vzniká ze stop a rozvíjí se v čase. Jeho řád se utváří během práce, když každé gesto odpovídá na předchozí a připravuje prostor pro další. Plátno vymezuje jen viditelný výsek pole, které v principu pokračuje přes jeho okraje.
Havlíček chápe malbu jako pokus o snížení lokální entropie: v neustálé proměně světa vytváří dočasný řád. Záznamem okamžiku se snaží čas alespoň na nepatrnou chvíli zpomalit, dát mu podobu, která přetrvá. Vrstvy se překrývají, ale předchozí stavy v nich zůstávají přítomné. Plátno tak uchovává čas jako součást své hmoty.
Anima Mundi ukazuje tento stav, v němž neexistuje hierarchie, izolovatelné prvky ani posloupnost, kterou by bylo možné zpětně dohledat. Název přebírá starý filozofický pojem, který označuje právě tuto vlastnost: duši světa, představu síly, jež spojuje všechny části kosmu. Co bylo výše popsáno jako plocha bez pevného vztažného bodu, se tak ukazuje z jiné strany: žádnou část plochy nelze oddělit od zbytku, ani gesto, které ji vytvořilo.
Právě zde se malířův vnitřní svět setkává s vaším. Čeho si všimnete, u čeho zůstanete a kam vás pohled zavede, vstupuje do tohoto rozhovoru. Kontinuum nepřestává vznikat: každý výsledek v sobě nese své pokračování — i možnost, kterou v něm objevíte vy.
MEDAILONEK:
Maxim Havlíček je česko-americký současný umělec, který žije a tvoří mezi Los Angeles a Prahou. Narodil se v roce 1974 v Praze a výtvarné vzdělání získal na Střední průmyslové škole grafické, kde se věnoval kresbě, grafice, fotografii, litografii a kaligrafii. V roce 1999 odešel do Spojených států, kde postupně rozvinul osobitý malířský rukopis založený na propojení kaligrafie, abstrakce, intuitivního gesta a práce s materiálem.
Havlíčkovy obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách a jeho tvorba byla představena na výstavách v Los Angeles, New Yorku, Miami, Mexico City, Sydney, Melbourne, Singapuru, Londýně, Dublinu, Pistoie či Praze. Jeho práce se v posledních letech stále více soustředí na kaligrafické struktury, které nejsou klasickým písmem určeným ke čtení, ale zachycují pohyb, rytmus, čas a proces vzniku obrazu.
Aktuální tvorbu představuje série Anima Mundi (2025 – 2026), v níž Havlíček rozvíjí téma vědomí, propojenosti a vztahu mezi pozorovatelem a pozorovaným. Kaligrafické znaky se v ní rozprostírají po celé ploše plátna a vytvářejí otevřená pole, v nichž se řád neustále rodí, proměňuje a znovu rozpadá. Jednotlivé obrazy tak působí jako fragmenty širšího prostoru, který pomyslně pokračuje za jejich hranicemi.
Novou sérii Anima Mundi představí Maxim Havlíček na stejnojmenné samostatné výstavě v Galerii Mánes v Praze od 21. října do 12. listopadu 2026. Výstava představí jeho aktuální malířskou tvorbu a další kapitolu v dlouhodobém uměleckém zkoumání času, vědomí, vnímání a možností abstraktního obrazu.
